wz
TOPlist

Nedostává se mladých, silných a švarných junáků

by admin1

Měl jsem onehdy příležitost svézt se MHD (většina z vás asi zná pod názvem socka) v jednom nejmenovaném krajském městě. Bylo mezi osmou a devátou hodinou ranní a hned po nastoupení mému ostřížímu zraku nemohlo uniknout, že prakticky celou přední část vozu zabraly dámy s vozíky.

Ony dámy byly zaměstnankyně státního podniku Česká pošta a jejich vozíky, doplněné ještě o přídavné napěchované tašky, doslova přetékaly dopisními zásilkami. A to jsem si myslel, že žijeme v době elektronických komunikací.

Cesta probíhala hladce až do chvíle, kdy se začaly blížit poštovní okrsky obsluhované jednotlivými dámami (rozuměj zastávky, na kterých potřebovaly vystoupit). V tu chvíli jejich očka briskně proskenovala okolí, až jejich zrak ulpěl na mně. Ten pohled, kdy víte, že po vás někdo bude něco chtít, poznáte okamžitě. Byl jsem prostě ideální kořist. „Mladý muži, pomohl byste mi to vyložit, my to s holkama neutáhnem,“ vznesla dotaz jedna z nich. Jak se ukázalo, měla na mysli postupnou pomoc také všem jejím kolegyním. Jsa gentleman, zapomněl jsem na nedávno pochroumané rameno, a souhlasil. Musím konstatovat, že jsem si docela zacvičil. Mezitím jsem si ještě vyslechl spoustu nářků na těžký život doručovatelek. Možná na nich i něco bude. Kdysi jsem byl totiž svědkem rozhovoru dvou postpubertálních dívek, které byly u České pošty na brigádě. Shrnout by se dal asi následovně: „Ty vole, to je ještě větší vopruz, než makat za čtyři pětky na hoďku v supermarketu.“

Proč ale o tom všem píši? Jedná se o jev, který se opakuje každodenně. Pošťačky nafasují svoji várku a MHDéčkem se spolu s ní přibližují ke svým doručovacím okrskům. Každý všední den proto musí v tramvaji lovit svého zachránce. Předpokládám, že regionální vedení pošty o problému ví, ale nestojí jim za řešení. Pošťačky, v obavě o práci, zase nejspíš změnu příliš halasně nežádají. A až na odchyceného nebožáka jsou všichni spokojení. Zejména pak státní podnik Česká pošta. Aby ne, když za jejich pracovníky tahají poštu náhodní cestující. Dlužno dodat, že pošťačky při hledání pomocníků také nemají úplně lehkou práci. Tramvají totiž, snad s výjimkou zpozdilých studentů, příliš mladých, silných a švarných junáků nejezdí. Odtahat těch pár vozíků pro mě nebyl až takový problém, ale jde mi o princip. Nyní vše funguje na čecháčkovském principu – ať za mě práci udělají jiní (byli by to ale grobiáni, kdyby odmítli těžce pracující ženě pomoc).

Grobián nejsem, ani se nepovažuji za švarného junáka. Nemusím být ale ani manažer čecháčkovských pošt, aby mě nenapadlo alespoň provizorní a jednoduché řešení. Možná by stačilo dát oněm dámám befel, aby jezdily nízkopodlažní tramvají (dle grafikonu jezdí zhruba každých 20 minut) a vzájemně si pomohly. Odnesla by to tak jen ta, která vystupuje jako poslední.

Od nového roku nám Česká pošta o pár desítek procent zdraží služby. Monopol na zásilky do 50 gramů měl padnout nejpozději do roku 2009. Nedávno byl termín prodloužen na rok 2013. Tak uvažuji, zda nemám ČP taky zaslat fakturu. Nikoliv za pomoc doručovatelkám, ale za poradenské služby. Ve státních podnicích se za ně občas platí přímo pohádkově.

Zaslal: Patrik

pošli na vybrali.sme.sk


2 Komentáře k článku “Nedostává se mladých, silných a švarných junáků”

  1. asi vim, o ktere nejmenovane mesto se jedna ;-)

  2. […] zkušenosti mám i s dalšími „českými“ podniky. Třeba s Českými dráhami, Českou poštou nebo Českým Telecomem, který sice mazaně změnil identitu, ale jinak funguje pořád na […]

Přidejte komentář