Pan Čecháček

Sezony, kdy kanadskému bodování NHL neomezeně vládl chlapík s číslem 68 na dresu jsou ve statistikách opředeny již několikaletou pavučinou. Kromě sportovců tak letos k šíření dobrého jména národa ze srdce Evropy museli přispět i ostatní.

Jistě by nebylo fér zapomínat na vědce (o těch se ale mimo akademickou půdu moc neví) a představitele kulturní fronty (včetně skupiny Kabát, protože neúspěch na Eurosongu ve Finsku slouží partičce z Teplic jednoznačně ke cti).

Přesto jsme právě na severu Evropy zanechali v roce 2007 výraznou a charakteristickou stopu, kterou chceme na webu pana Čecháč­ka ocenit. Koncem září přinesl finský deník Helsingin Sanomat článek „Do otevřených srubů v Národním parku Urho Kekkonena se bude vracet pořádek“. Článek nezůstal nepovšimnut ani předními žurnalisty z TV Nova, která na dané téma odvysílala reportáž v hlavní zpravodajské relaci. Ptáte se proč se nejsledovanější česká televize zaobírá bordýlkem v jakýchsi sru­bech kdesi v Laponsku? Protože ten bordýlek tam dělají hlavně Češi.

Novácké zpravodajství je důležitými a ještě důležitějšími informacemi doslova nabité a tak se v příspěvku část původních informací neobjevila, nebo nebyla uvedena zcela přesně. Takže o co jde? Ve Finsku jsou v pustých oblastech k dispozici chatky vybavené kamny na dřevo, plynovým vařičem, několika palandami a dalším základním vybavením. Slouží poutníkům aby měli na jednu noc (v případě nepříznivého počasí na dvě noci) kde složit hlavu a nabrat sil před další cestou. Kromě chatek, které jsou ve správě parku, je možné narazit také na soukromé sruby místních obyvatel. I ti je pro případ nouzových situací nechávají otevřené. Ve všech ale platí určitá pravidla jako neplýtvat plynem a dřevem, při odchodu naštípat a doplnit spotře­bované množství dřeva. Samozřejmostí je udržovat pořádek, před odchodem po sobě uklidit a odnést všechny odpadky. Dobrým zvykem je také dodržování pravidla „první dovnitř, první ven“. Tedy pokud přijde nový zájemce o přespání a ve srubu již není místo, musí ten, který přišel jako první a je již odpočinutý, místo uvolnit. V praxi to vypadá tak, že skupiny českých turistů obsadí chatky na dlouhé dny, v opilosti dělají hluk a nepořádek a „značkují“ okolí srubů. Nejednou se stalo, že čeští výletníci výtečníci vykázali nově příchozí s tím, že je již obsazeno.

Ovšem pozor, buďme spravedliví – v menší míře se podobně chovají i Francouzi a Němci. Češi ale hrají jednoznačně prim, i proto měl článek ve finských novinách podtitulek „Čeští turisté ovládli veřejné chatky na dlouhé dny“. K samé dokonalosti pak systém dovedly některé české cestovní kanceláře, které na finské pohostinnosti vydělávají a ubytování ve srubech nabízejí jakou součást svých služeb. Čecháčkovina Par Excellence.

Řada srubů v turisticky nejoblíbenějších destinacích přitom má i další, uzamčenou část, která má sloužit pro předem naplánovaný pobyt větších skupin. Jenže za její využití by čeští turisté (cestovní kanceláře) museli zaplatit několik Euro. Turisté si neuvědomují (nebo je jim to jedno), jak je složité dopravit do odlehlých končin plynové bomby a zpět naopak dostat veškěrý nepořádek.

Výsledek? Kromě anglických psaných pravidel pro využívání srubů budou speciálně pro české turisty pokyny vyvěšeny i v jejich rodném jazyce. Nepřipomíná vám to něco? Správa lesů v součinnosti s pohraničníky začne v blízkosti otevřených srubů hlídkovat a dohlížet na dodržování pravidel. Slušní milovníci severské přírody snad radši zůstanou v Čechách, aby se za své spoluobčany ve Finsku nemuseli hanbou propadnout. Ti z nás, kteří nerozumí finsky mohou být rádi, že si nemůžou přečíst, co se o nás píše v diskusích na finských serverech.

Komentář pana Čecháčka: Díky za tip. Už mám naplánovanou dovolenou, tak to snad stihnu dřív, než to Suomi definitivně za­trhnou.