wz
TOPlist

O panu Čecháčkovi

Já jsem pan Čecháček. Pro vás vždy a jedině PAN ČECHÁČEK. To jen na úvod, aby bylo jasno. Kdyby mě zde měl hodnotit někdo jiný, bylo by to jen jeho ryze subjektivní hodnocení. A protože mě jde o objektivitu, musím se představit sám. Nikdo mě nezná tak, jako já, takže hodnocení bude skutečně objektivní.

Kdy jsem se narodil není důležité, protože v tom Gregoriánském kalendáři, co nám ho pámbíčkáři nasadili, počítají roky od narození Krista. Já myslím, že nikdo s jistotu neví, kdy se onen pán narodil, takže bůh ví, jaký je ve skutečnosti rok. A já navíc v Boha nevěřím. Nebudu ani psát, jestli jsem ženatý, protože kdyby mě někdo načapal třeba s Kamilou a dozvěděla se o tom manželka, byl by doma pěknej šrumec. A já mám rád klídek.

Občas mi někdo říká, že jsem „malý český člověk“. Tím mě ale nenaštve, protože já měřím přes 180 cenťáků. Jinak jsem docela normální a nad nikoho se nevyvyšuju. A to i přesto, že jsem přece jen chytřejší než většina ostatních lidí. Ti pak někdy těžko nesou, když na ně mám vysoké nároky. Zcela cizí mi je závistivost, neřkuli prospěchářství, myslím hlavně na rodinu, abychom se měli dobře. Stejně jako můj táta. Kdybyste si někdy potěžkali tašky, které vždycky nosil z práce, sami byste uznali, jak to měl těžké.

Pokud by vám někdo tvrdil, že jsem by v KSČ, tak tomu nevěřte. Neříkám, že to není pravda, ale nevěřte tomu. A že někdo vyhrabal mojí přihlášku do strany? Tu jsem napsal jenom kvůli práci. A měl jsem v plánu ty komunisty rozložit tak nějak zevnitř, jak se říká. A o revoluci jsem byl v Občanském fóru, tomu věřte.

Možná by vás zajímalo, kde bydlím. A já vám to řeknu: ve městě. Mám takovej pěknej baráček na předměstí Koupil jsem ho už před lety, ještě za komunistů. Byla to výhodná koupě. Jednomu jarabáčkovi se zachtělo z klícky a tak frnknul za kopečky. No měl jsem tenkrát známosti na správných místech (a pořád mám)… Prostě prodali to tomu pravému za správnou cenu. Nevěřili byste ale tomu, že ten emigrant měl po revoluci tu drzost a chtěl můj barák zpátky. Přitom já, pan Čecháček, jsem ho poctivě koupil, takže je můj a basta. Neuvěřitelné, co se v téhle zemi může dít. Ještě aby mi sebrali můj majetek nebo mě vystěhovali z domu.

Ještě něco byste o mě chtěli vědět? Možná, že časem ještě něco připíšu. Nebo mi napište, co byste se o mně rádi dozvěděli.